15.11.99 Česká televize 2 str. 09 21:00 "21"

Projekt 10 let poté - výstava fotografií v Karolínu

Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Zítra bude v pražském Karolínu otevřena výstava k uplynulému desetiletí. Spolu s Univerzitou Karlovou ji připravili fotografové MF Dnes. Akce je součástí projektu 10 let poté.
Michaela KOLIANDROVÁ, redaktorka: Expozice v Karolínu je, podle svých 11 autorů, kronikou uplynulé dekády. Nehodnotí ji, mapují nejdůležitější události a vyhýbají se, pokud možno drastickým námětům.
ROZHOVOR, Michal RŮŽIČKA, fotograf: Michaela KOLIANDROVÁ, redaktor: Rozházelo vás někdy něco?
Michal RŮŽIČKA: Já myslím, že ani ne, že ne, že jsem se vždycky snažil jako si udržet ten odstup od té události. Samozřejmě třeba viděl jsem zahraniční kolegy, kteří skutečně jeden den jsme se potkali v hotelu a druhý den už nebyli.
Michaela KOLIANDROVÁ, redaktorka: Fotografové bývají často v prvních liniích vojenských konfliktů, přírodních katastrof a jiných vypjatých situací. Nasazují dobrovolně krk, aby přinesli informaci obrazem. Často si nepřipouštějí emoce.
David NEFF, fotograf: Jakmile pocítím strach, lítost nebo soucit nebo nechci, aby to vyznělo nějak drsně, ale v těchhle případech, když se mi to stane, tak vlastně nejsem schopen pořádně pracovat.
Michaela KOLIANDROVÁ, redaktorka: Fotografové vystavující v Karolínu se shodují v tom, že společenské změny v ČR jim přinesly takovou profesní svobodu, že si už bez ní práci nedovedou představit.

BESEDA

Jan BUBENÍK, předseda občanského sdružení Společnost 89 Herbert SLAVÍK, zakladatel a vedoucí fotoagentury MAFA

Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Jan BUBENÍK, předseda občanského sdružení Společnost 89, dobrý večer.
Jan BUBENÍK: Hezký večer.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: A vítám také Herberta SLAVÍKA, zakladatele a vedoucího fotoagentury MAFA, dobrý večer.
Herbert SLAVÍK: Dobrý večer.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Pane BUBENÍKU, během oslav bude probíhat konference 10 let poté, kde vystoupí řada významných zahraničních osobností. Dozví se diváci, posluchači například to, jak složitá byla jednání o konci studené války, jednání velmocí o konci studené války, o budoucnosti střední a východní Evropy v době, kdy se komunismus začal hroutit?
Jan BUBENÍK: Já určitě v to doufám.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Já se vás ptám na to, jestli si myslíte, že konference ještě může přinést nějaké nové pohledy, nějaké nové poznatky, informace nebo jestli půjde pouze o významnou, důstojnou, ale jen formalitu?
Jan BUBENÍK: Já doufám, že to nebude jenom formalita. Doufám, že tato historická událost, kdy se sejdou poprvé dohromady na jednom místě, v jeden čas lidé z obou stran železné opony, ať je to bývalý prezident BUSH, paní THATCHEROVÁ a další a z druhé strany pan GORBAČOV, WALESA, náš pan prezidenta, takže to bude určitě, za prvé důstojné a já doufám, že Timothy Garden ASH, který, tento pán bude moderovat, bude schopen z těchto lidí dostat i odpovědi, které třeba ještě nikomu nedali.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Často se mluví o takzvané teorii spiknutí, že vlastně o převratu rozhodly velmoci, tehdy Sovětský svaz, Spojené státy, co o tom soudíte?
Jan BUBENÍK: Já osobně si myslím, že to je holý nesmysl. Já obecně v teorii spiknutí nevěřím. Jednak jsem tam v ty hektické a chaotické dny, plné takového hurá systému, byl. Nemyslím si, že by byl někdo schopen něco takového naplánovat.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Skutečně tedy byli studenti hybnou silou revoluce. Nechybí tomu trošku sebekritiky?
Jan BUBENÍK: Já jsem tohleto nikdy neřekl.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Já vám to nepřisuzuji.
Jan BUBENÍK: Myslím si, že jsme se k tomu připletli v pravý čas, na pravém místě a myslím, že jsme sehráli tu roli, kterou mohl sehrát někdo jiný.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Pane SLAVÍKU, vzpomínkové zastavení začne v Karolínu výstavou fotografií MF Dnes. Bylo těžké vybrat z tisícovek, určitě z tisícovek těch fotografií takové, které by přesáhly daný okamžik, a které by i dnes měly co říci, protože určitě výstava má na fotografie tvrdší požadavky, než pro oslovení /nesrozumitelné/.
Herbert SLAVÍK: Tak ten výběr probíhal několik měsíců, se dá říci, od té první myšlenky něco podobného udělat, jako vrátit se k tomu uplynulému desetiletí a vlastně tím cílem bylo, vytvořit jakousi fotografickou kroniku celých těch 10 let a připomenout zároveň jednak tedy fotky, které jsme vyprodukovali za tu dobu, fotky, o kterých jsme věděli, nebo jsme k nim měli, každý z autorů, určitý vztah a věděli jsme, že s tím denním režimem, s tím životem toho deníku, ty fotky hrozně rychle zmizely a ztratily se z paměti, takže jednak jsme chtěli připomenout ty fotky a potom určitě ty významné události těch uplynulých deseti let.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Co tedy stálo při výběru na prvním místě? Kvalita té fotografie nebo důležitost zachycované události?
Herbert SLAVÍK: Ideální bylo, když se povedlo to skloubit oba okamžiky, ale samozřejmě prioritní určitě byla kvalita fotografie.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Mnozí novináři považují své tehdejší texty a projevy za naivní. Jak je to u vás s vaší fotografií? Jaký máte pocit?
Herbert SLAVÍK: Neumím na tohle odpovědět, ale nemyslím si, že naivní. Byli jsme najednou postavení do situace, kdy jsme byli ve středu událostí, o kterých jsme dříve jenom slyšeli. Revoluce, nějaké masové potlačování nebo nepotlačování masových nepokojů, ale myslím si, že jsme si uvědomovali již určitou důležitost těch okamžiků a snažili jsme se to využít i pro nějakou určitou kvalitu těch fotografií nebo těch záběrů.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: A jak se od té doby změnila práce fotografa, který stejně jako tehdy zachycuje to aktuální dění? Posunula se nějak mez, za kterou by jste při vaší práci třeba dnes už nešel?
Herbert SLAVÍK: Určitá mez tady rozhodně je. Je to rozděleno na nějakou seriozní fotožurnalistiku a žurnalistiku bulvární nebo až paparáciovskou, když se bavíme o fotografii, takže já si myslím, že tady je ta hranice třeba u nás, vůbec jako u MAFY daná, za nějakou hranici bulváru nebo až určitého znázorňování brutality na fotografiích, tak za tu by jsme neradi, spíš jako se inspirujeme humanistickou fotografií. Bližší nám je třeba agentura MAGNUM.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Pane BUBENÍKU, plánujete také happening ve stylu návrt do minulosti? Lidé se budou moci vrátit do front na kubánské pomeranče? Budou si moci od veksláků koupit bony? Vzhledem k tomu jak stoupají preference komunistů, neobáváte se, že akce nebude mít pro mnoho lidí odstrašující charakter, ale spíše naopak?
Jan BUBENÍK: Já si myslím, že naše historická paměť je velice krátká a myslím si, že je třeba připomenou tu dobu minulou, na kterou raději zapomínáme. My, vedle těchto věcí si lidé budou moci vyplnit žádost o devizový příslib, vystát frontu, jak jste říkala na banány, a nebo se zúčastnit akce Z. Máme také připravenu jednu z mála světově známých českých zbraní veřejného ničení, a to vedle vozové hradby a semtexu jsou to samozřejmě české klíče.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Takže se neobáváte toho, že by to spíše řadu lidí potěšilo v tom smyslu vzpomínky na minulost?
Jan BUBENÍK: Já doufám, že ne a já jsem si jistý, že většina lidí to tak chápat nebude.
Daniela DRTINOVÁ, redaktorka: Pánové, děkuji vám, ať se akce vydaří. Na shledanou.
Herbert SLAVÍK: Na shledanou.
Jan BUBENÍK: Díky, hezký večer.