Se svolením autorů jsou použity fotografie a tiskoviny z archivu studentského stávkového výboru, fotografie Martina Duraje /md/ a Jana Bubeníka /bu/. Jejich šíření podléhá autorskému právu, proto jejich případné použití konzultujte přímo s autory. Pokud má někdo nějaké připomínky k našemu malému přehledu, nechť nám napíše.

Nejvýznamější akcí československých vysokoškoláků byla manifestace 17. listopadu 1989, která se stala pro bezohledný zásah bezpečnostních sil roznětkou revoluce. Tuto manifestaci připravovali jak nezávislí studenti, tak i svazáci, konkrétně zástupci městské vysokoškolské rady. Nezávislí studenti se museli rozhodnout, zda celou akci organizovat samostatně, tzn. jako nepovolenou demonstraci, nebo společně se SSM, zastoupeným městskou vysokoškolskou radou. Druhá varianta umožňovala získat úřední povolení, což mohlo ovlivnit charakter manifestace a zajistit daleko větší účast studentů. Konečná dohoda obou stran byla výsledkem kompromisu. Městská vysokoškolská rada svolala, aby na shromáždění promluvil zástupce nezávislých studentů, "nezávislí" po několika jednáních přijali svazáky navrženou trasu průvodu. Obě strany nakonec souhlasily, že průvod půjde z Albertova na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy, kde se účastníci rozejdou. Prosadit tuto dohodu se svazáky nebylo mezi nezávislými studenty snadné. Na schůzce 9. listopadu u Máchova pomníku na Petříně se zástupci nezávislých studentů z devíti fakult vyslovili pro dohodu, zatímce sedm jejich kolegů bylo proti a jeden se zdržel hlasování. Mezi tím byl v tisíci exemplářích rozmnožen leták s názvem "Vemte s sebou květinu", vyzývající k účasti na manifestaci, v němž byla uvedena trasa z Albertova přes Karlovo náměstí, Štěpánskou ulici a Václavské náměstí do parčíku před Hlavním nádražím, kde měla být pietní vzpomínka zakončena.

Prazští funkcionáři SSM Martin Ulčák a Jan Daňhel v polovině října informovali městský výbor KSČ v Praze o připravované akci a narazili na nesouhlas vedoucího tajemníka městského výboru KSČ Miroslava Štěpána, který rozhodně odmítl schválit trasu průvodu přes Václavské náměstí. Teprve po domluvě zástupců městské vysokoškolské rady a tzv. nezávislých studentů o trase průvodu z Albertova na Vyšehrad zaujal městský výbor KSČ k akci stanovisko. Předsednictvo ÚV KSČ schválilo pietní shromáždění studentů a týden poté projednal sekretariát MěV KSČ v Praze politickoorganizační zajištění jeho průběhu, v němž se ukládalo náčelníkovi Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, aby připravil postup k zamezení eventuálních provokací skupin studentů, kteří by chtěli postupovat jinou cestou (Opletalova ulice). 16. listopadu se sešel Jiří Daňhel s členy HOS Václavem Bendou a Rudolfem Battěkem a dohodli se na tom, že opozice manifestace nezneužije, nezasáhne do schváleného průběhu a nechá prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic vyhlásit domluvenou trasu.

Byl dán rozkaz ministra vnitra ČSSR Františka Kincla, jímž vyhlásil mimořádnou bezpečnostní akci v době od 8. hodiny ranní 17. listopadu 1989 a uložil náčelníkům jednotlivých správ SNB zabezpečit veřejný klid a pořádek. Sešel se František Kincl s generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloušem Jakešem a s Miroslavem Štěpánem a shodli se na tom, že přes všechna bezpečnostní opatření nesmí z politických důvodů dojít k zásahu. Stejný názor zastával i předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec.

Komunističtí funkcionáři se dostali do neřešitelné situace: z politických důvodů nemohli pietní manifestaci k uctění protifašistického vystoupení studentů zakázat, ale současně nechtěli připustit její přeměnu v protirežimní vystoupení. Na Albertově začala studentská manifestace projevem Martina Klímy za nezávislé studenty, který řekl: "Obrana svobody - základního rozměru lidského života, obrana národní sebeúcty - to je poselství studentských demonstrací z počátku nacistické okupace. Toto poselství k nám přichází v době, kdy se mnozí studenti dožadují práva na svobodnou, nezávislou existenci. Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost a ještě více o budoucnost!." Jeho proslovu přítomní aplaudovali a přerušovali jej výkřiky: Svoboda!. Poté vystoupil zástupce SSM Jiří Jaskmanický, jehož proslov byl přerušován pískotem. 

Rozhodující moment nastal po skončení shromáždění na Albertově. Organizátoři, kteří se snažili dodržet dohodu o trase, museli vyvinout veškeré úsilí, aby davy lidí obrátili na Vyšehrad. Průvod, který měl podle některých odhadů asi 50 000 účastníků, tedy nebývalý a dosud nikdy nedosažený počet, se pohyboval po nábřeží a u Národního divadla zahnul na Národní třídu, kde mu v dalším postupu zabránily pořádkové oddíly. Skupina asi 2000 manifestantů, která byla na Národní třídě uzavřena mezi dvěma kordony pořádkových sil a neměla kam odejít, se chovala pokojně. Demonstranti zachovávali klid, jejich postoj charakterizovalo nejlépe heslo "Máme holé ruce" a gesto dívek, které dávaly příslušníkům bezpečnosti za štíty květiny, jež si s sebou spolu se svíčkami na manifestaci přinesly. Po půl deváté začaly policejní kordony sevřenou masu směrem k uličkám, ve kterých byli prchající lidé surově biti. Demonstraci policie rozptýlila ve 21:10. Ještě potom policisté a takzvané červené barety napadali jednotlivce v okolních ulicích a metru. Cenzurou posvěcená zpráva Československé tiskové kanceláře to popsala slovy: "Vzhledem k tomu, že pokusy o protispolečenské vystoupení pokračovaly i po skončení vzpomínkové akce, byly pořádkové jednotky nuceny přijmout opatření k zajištění klidu a pořádku." Nezávislá vyšetřovací komise zdravotníků později uvedla, že při policejním zákroku bylo zraněno 568 lidí.
Po skončení demonstrace se studenti uměleckých škol rozešli do pražských divadel, popisovali tam co se stalo a žádají herce o podporu. Uvažuje se o stávce v divadlech a na vysokých školách.

Národní třída v Praze

Události z předchozího dne zapůsobily na psychiku obyvatelstva. Většina občanů včetně mnoha komunistů byla pohoršena brutálním počínáním bezpečnostních sil, někteří zásah zažili sami, jiní byli zděšeni, že na Národní třídě byly bity jejich děti. Lidé se začali shromažďovat v ulicích. Zcela spontánně a nezávisle se vynořila myšlenka na stávku, iniciativu převzali studenti.
Stanovisko k situaci vydala skupina, která se podepsala Studenti pražských vysokých škol, dále posluchači DAMU a Ústřední stávkový výbor pražských vysokých škol, který na podporu zprvu sedmi studentských požadavků vyhlásil stávku a na 27. listopad od 12 do 14 hodin generální stávku.
Na shromáždění v Realistickém divadle, kam přišli studenti informovat o masakru na Národní třídě, vyzvali přítomní všechna divadla v republice, aby se připojila k týdenní protestní stávce studentů tím, že vždy místo představení přečtou herci společné stanovisko a budou s diváky diskutovat o situaci. Zároveň navrhli uspořádat 27. listopadu dvouhodinovou generální stávku.
Charta 77 zaujala stanovisko k událostem z předešlého dne na pravidelné schůzce svých mluvčích u Dany Němcové, kde také vzniklo protestní prohlášení. Mluvčí Charty 77 v něm žádali, aby odstoupili straničtí a státní činitelé odpovědní za brutální zásah a aby byl zahájen celospolečenský dialog. S tímto prohlášením odjíždí Alexandr Vondra do Realistického divadla, kde jednali studenti a herci o dalším postupu.
Jak později Vondra vzpomínal, atmosféra a názory přítomných byly takové, že číst protestní prohlášení Charty 77 už nemělo smysl. Po dvou hodinách zcela zastaralo. Studentské provolání bylo ve všech bodech, včetně požadavku generální stávky, mnohem radikálnější. Charta 77 tak sice vstoupila do hry, ale nestala se vůdčí silou, kterou nadále zůstávali studenti a herci.
Rozhodnutí herců a studentů stávkovat oznamuje o půl páté odpoledne u sochy svatého Václava Martin Mejstřík.
Šíří se zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Tuto informaci vyslovila Drahomíra Dražská již v pátek po demonstraci. V průběhu soboty Dražskou kontaktoval Petr Payne, v jehož bytě nahrála svou výpověď na magnetofonový pásek, který byl předán Petru Uhlovi. Ten vydal jménem východoevropské informační agentury ve 20:30 hodin zprávu o smrti Martina Šmída.

Prohlášení studentů a fotografie ze stávkového výboru:

Fotografie z demonstrací probíhajících od 18. listopadu:

Ministryně školství oznamuje, že se podařilo najít studenta Martina Šmída a dementovala informaci o jeho smrti.
Psychologický význam fámy o smrti Martina Šmída je nesporný, zejména v tom, jak aktivizovala mimopražské studenty, z nichž mnozí až do jejího odvysílání spatřovali v pražských událostech jen jednu z opakujících se demonstrací. Po dvanácté hodině se v bytě Václava Havla na Rašínově nábřeží setkávají členové nezávislých iniciativ a radí se o dalším postupu.
Václav Havel s pomocí svého tajemníka Vladimíra Hanzela připravuje od tří hodin v Činoherním klubu základní provolání Občanského fóra.
V deset hodin večer se v sále Činoherního klubu ustavuje Občanské fórum a žádá odstoupení nejzkompromitovanějších politiků, propuštění politických vězňů a podporuje generální stávku.
Předseda české vlády František Pitra, pověřený předsednictvem ÚV KSČ, vyzývá ve 21 hodin v televizi ke klidu a podpoře stranického a státního vedení. V Bratislavě v tu dobu vzniká hnutí Veřejnost proti násilí.

Na většině pražských vysokých škol univerzitního, uměleckého i technického směru se podařilo zahájit studentskou stávku.
Vlády ČSSR, ČSR a SSR společně podpořily policejní akci na Národní třídě. Dialog podle nih nelze vést "v atmosféře emocí, vášní a protisocialistických vystopení". Ladislav Adamec odešel z jednání před tím, než bylo prohlášení přijato.
Václavské náměstí se postupně zcela zaplnilo, kolem šestnácté hodiny tam bylo přes sto tisíc lidí.Po celé republice byla zaplněna náměstí. V Brně se sešlo 40 000 lidí.

Ke stávce se postupně přidávají zbývající školy.
Ve 13 hodin se koná schůzka premiéra Adamce se zástupci veřejnosti - Bartoška, Ulčák, Kocáb, Horáček, Ruml (Adamec si vymínil, že nepřijde Václav Havel).
Prohlášení výboru KSČ: "Střed Prahy, pražské vysoké školy a pražská divadla se staly místem, které se snaží zneužít k zadušení nastupujících politických reforem opoziční, protisocialistické kruhy."
Na plném Václavském náměstí se koná první manifestace Občanského fóra , z balkonu Malantrichu k dvěma stům tisícům lidí poprvé mluví Václav Havel.
Milouš Jakeš v televizi řekl, že KSČ neustoupí od socialistické cesty rozvoje.

Fotografie z jednání:

Na další, dosud nejpočetnější demonstraci na Václavském náměstí dorazilo i několik tisíc dělníků z ČKD v čele s kovářem Petrem Millerem. Předtím v ČKD vypískali Miroslava Štěpána

Koncert pro všechny slušný lidi